Hledat

HymirBlog

aneb úvahy o dnešním světě

HAITHABU BAG

#2 „Normalita“

Co je normální?

V návaznosti na první příspěvek jsem se rozhodl vybrat téma normalita. Definovat co je a co není normální je vskutku složité, proto jsem se rozhodl na toto téma napsat svůj vlastní názor. Nejprve bych si dovolil rozdělit normalitu na více kategorií.

Kategorie

Normalitu můžeme jako mnoho pojmů dělit na více kategorií, zpravidla dle daného oboru ve kterém se používá. Známe normalitu z pohledu chemie, psychologie, sociologie atd. Nechci tady rozepisovat jednotlivé definice těchto kategorií. Mě osobně se jedná o normalitu jakožto pojem často používaný v běžném životě ve spojeních jako: „Seš normální?“, „Tohle přeci není normální“ atd.

Jsem normální?

Věřte tomu nebo ne, tuhle otázku si občas kladu taky, samozřejmě občas slyším: „Ty nemůžeš být normální.“ atd. Upřímně se mě tohle vůbec nedotýká a to z jednoho prostého důvodu. Dle mého názoru je normalita zcela subjektivní názor, tudíž nemohu soudit dle své normality někoho jiného. Pochopitelně docílím pouze toho, že budu za normální považovat pouze lidi se stejnou povahou, chováním atd. Jako příklad mohu uvést rozdíly ve společnostech. Vezmu-li jako příklad vánoce. Jelikož žijeme ve společnosti ovlivněné křesťanstvím, přijde nám normální si doma postavit vánoční stromek, ozdobit ho atd. Nicméně pokud bychom přinesli například vánoční stromek před domorodý kmen, který nebyl křesťanstvím ovlivněn, zřejmě na nás bude hledět jako na blázny. Na tomto příkladu můžeme vidět, že to co považujeme za normální je částečně ovlivněno prostředím ve kterém jsme vyrostli a samozřejmě taky výchovou.

Co když se ovšem dostaneme více do hloubky, lidé mají různé osobnosti, někdo by například dokázal zabít a jiný ne. V dnešní společnosti je samozřejmě vražda postavena mimo normalitu, nicméně třeba ve středověku na to nebylo pohlíženo tak přísně, tudíž se museli více projevovat individuální rozdíly v osobnostech. Vraždu jsem si vybral protože se jedná o extrém, který dnes většina populace zavrhne, nicméně například sériový vrah si bude rovněž připadat normální. Proto jak říkám normalita je velice subjektivní.

Je vhodné používat výraz „normální“?

Myslím si, že jsem výše dostatečně vysvětlil proč je normalita subjektivní a v podstatě často nevhodný výraz. Já osobně se snažím nikomu neříkat zda je normální či není. Je to přeci každého volba co je pro něj normální a do té doby, kdy neomezuje můj život, nebo život ostatních, pak nevidím důvod ho upozorňovat na to, že je dle mě například blázen. Myslím si, že říkat někomu zda je normální, je známka arogance a nikdo nemá právo toto určovat.

Toto je mé shrnutí normality, děkuji za přečtení a za případné smysluplné komentáře budu rád.

#1 Úvodní představení

Představení mého blogu

Možná si říkáte proč jsem si vlastně založil blog a čeho tím chci dosáhnout. Odpověď na tuhle otázku jsem si právě položil taky a upřímně vůbec nevím. Beru to zkrátka jako prostor, kde mohu napsat své názory na věci, které jsou pro mě nepochopitelné, nějakým způsobem mě serou, nebo mi přijdou jenom zajímavé.

Zřejmě bych měl napsat i něco o sobě… Jsem takový na dnešní dobu asi celkem „nenormální“, ale o tzv. „normalitě“ v jiném mém příspěvku, mladý člověk, který si občas připadá jako návštěvník velice bizarního divadelního představení, chápejte dnešního světa. Nechci tímto působit jako nějaký snílek, který má utkvělou představu o krásách přírody, kde chce jednou žít, a nesnáší moderní technologie. Já mám moderní technologie vcelku rád, u PC jsem trávil hodně času již během školy a to mi zůstalo do teď, nicméně snažím se brát dnešní svět s rezervou a nemusím mít nejnovější smartphone, na facebooku sdílet podrobnou dokumentaci mého vyměšování za poslední týden. Taky nějak nemám potřebu zrovna nejíst maso, protože je to zrovna in přestat, když jsem se ve škole o biologii dozvěděl že ten řízek taky někdy běhal. Na rovinu předem upozorňuji, že nejsem sluníčkář, tudíž nemám problém sežrat třeba celou krávu, vyhnat immigranta, nepřispět na děti v Africe apod. Nerad bych působil jako xenofob, ale myslím si, že tyto věci řeší lidé, kteří nemají nic lepšího na práci.

Tolik asi k mé osobě co se týče propojení s mými názory, samozřejmě bych se tu mohl rozepsat na mnohem déle, ale pochybuji, že někoho zajímá můj osobní život. Zkrátka a dobře na tomto webu si vždy vyberu jedno téma ke kterému se vyjádřím a je mi celkem jedno zda to bude někdo číst nebo ne, třeba se jednou pobavím sám nad svými názory, které budou třeba již změněné.

Poháněno WordPress.com..

Nahoru ↑